Aspergerův syndrom, také nazýván jako Aspergerův poruchový syndrom nebo jen Aspergerův syndrom, byla podle předchozí klasifikace mentálních poruch (DSM-IV) považována za formu autismu. V roce 2013 byla však tato klasifikace revidována (DSM-5) a Aspergerův syndrom byl začleněn pod širší termín "spektrum autismu".
Aspergerův syndrom byl původně popsán jako milderá forma autismu s výrazným zaměřením na zachovanou schopnost verbální komunikace a průměrný až nadprůměrný intelekt. Lidé s Aspergerovým syndromem mohou vykazovat některé z následujících charakteristik:
Zájem o specifická témata: Lidé s Aspergerovým syndromem se mohou projevovat značným zájmem nebo posedlostí určitými tématickými oblastmi. Tyto zájmy mohou být velmi specifické a intenzivní.
Omezená sociální interakce: Osoby s Aspergerovým syndromem mohou mít problémy s porozuměním sociálním normám a vyjadřováním empatie. Mohou mít obtíže s navazováním a udržováním sociálních vztahů a mohou působit neobratně nebo nepochopitelně v rámci sociálních situací.
Jednostranná komunikace: Často hovoří o svých zájmech nebo tématu, která považují za důležitá, bez ohledu na zájem druhé osoby. Mohou mít problémy s pochopením neverbálních signálů a nuancí v komunikaci.
Opakující se vzory chování: Lidé s Aspergerovým syndromem mohou vykazovat opakující se vzory chování a zájmů, podobně jako u širšího spektra autismu.
Motorické obtíže: Někteří jedinci s Aspergerovým syndromem mohou mít obtíže s jemnou motorikou nebo koordinací, což se může projevit například v neohrabanosti nebo problémech s psaním.
Je však důležité poznamenat, že od roku 2013 je termín "Aspergerův syndrom" v diagnostických kritériích nahrazen širším termínem "spektrum autismu". To znamená, že diagnostické kritéria a pojmenování se mohou lišit v závislosti na aktuálních diagnostických standardech.
Lidé na spektru autismu mohou profitovat z podpůrných opatření a terapeutických intervencí, které jim pomáhají rozvíjet komunikační dovednosti, sociální interakce a zvládání každodenních situací.
